Martin Zounar: Zdraví je pro mne to nejdůležitější

 

Pro herce Martina Zounara je vaření koníčkem, už jako malý kluk doma rád vařil s maminkou. Před několika lety také často moderoval TV pořady o vaření. Přečtěte si rozhovor, ve kterém popisuje nejen svůj herecký život seriálové hvězdy, ale i své zkušenosti s vařením. A na závěr jako bonus – recept na vepřovou panenku podle Martina Zounara pouze pro majitele nádobí Zepter!

V současné době se objevujete pravidelně na TV obrazovce v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Role lékaře Bohdana Švarce ale není zrovna pozitivní. Jak moc je Martin Zounar jiný než seriálový „Bobo“ Švarc?

Je pravda, že jsem v minulosti ztvárňoval zatím jen samé kladné postavy. Dokonce jsem si zahrál i takového až „podpantofláka“ v seriálu Rodinná pouta nebo Velmi křehké vztahy, kde mě dokonce žena i bila! (smích) Doktor Švarc je tedy moje první záporná role v životě vůbec. Zajímavé je, s jakým očekáváním diváci tuto roli berou. Těší se, co se stane a jakou špatnost Bobo zase vyvede. Osobně je to pro mne velmi příjemná herecká příležitost. Rozhodně nehraji sám sebe, to bych na tom byl hodně špatně. Naopak se člověk může inspirovat špatnými věcmi, které se dějí kolem a špatnými lidmi. Švarců je mezi námi opravdu hodně, tak si z toho beru určité věci a fakt je ten, že se to strašně příjemně hraje. Já se Švarcem nemám společného opravdu nic. Švarc je slaboch, špatný doktor, samá intrika, zkrátka je to taký druhý doktor Cvach z Nemocnice na kraji města, ale dvakrát horší. Já doufám, že Pepíček Vinklář se z nebe kouká a říká „Martínku, jdeš dobře v mých šlépějích, Cvachových tedy, v rámci postavy“. Profesor Vinklář byl mým profesorem herectví, potom sem měl tu čest vedle něj stát i na jevišti v Národním divadle dlouhých 9 let. A musím říct, že jsem rád, že jsem měl možnost ho mít jako profesora herectví. Takže mu tímto trošku vzdávám hold svým Bobem Švarcem. Ale opravdu já a Bohdan Švarc jsme jenom herec a postava.

V minulosti jste se mimo herectví angažoval také v TV pořadech zaměřených na gastronomii. Jak jste se k tématu vaření vlastně jako herec vůbec dostal? Chystáte se k němu třeba do budoucna i vrátit?

Už jako malý kluk jsem strašně rád vařil s maminkou. Později jsem byl známý tím, že rád vařím, i mezi kolegy. Potom přišel úplně náhodou konkurz. Ivan Vodochodský končil v Prima Vařečce, a tak hledali nového moderátora. Nakonec byl ale vybrán Daniel Kopál. Asi po dvou měsících mě pozvali, jestli bych k němu do pořadu nepřišel jako host. Netušil jsem, že je to vlastně takové druhé kolo konkurzu, a že od příštího vysílání už zůstanu na stálo jako jeho kolega a budeme se střídat. On měl na starost takové to dietní vaření a já nakonec VIP hosty a mezinárodní vaření. Zůstal jsem dlouhé čtyři roky a natočil přes 500 dílů. Teď se ten pořad samozřejmě nedá srovnávat s tím co máme v TV ohledně vaření teď – jako třeba Zdeněk Pohlreich, který je dle mne skutečný profesionál. Ale tenkrát to byl jediný pořad o vaření, který tu byl a jsem za něj moc rád, protože díky němu jsem měl možnost seznámit se s top lidmi naší gastronomie, protože naše gastronomie je opravdu na vysoké úrovni. Vařečka tenkrát dokonce trhala i rekordy ve sledovanosti.

Musím ale říci, že točit pořad o vaření není žádná sranda. Vlastní pořad o vaření jsem si potom ještě vyzkoušel pro Top TV, kde jsem nějaký čas vařil jenom já sám, a uvařit, mluvit a ještě hotové jídlo prezentovat, je opravdu velice obtížná disciplína. Díky tomu jsem se však naučil vařit opravdu dobře a využívat různé kuchyňské a kuchařské fígle. Naučí vás to, kolik zbytečností v kuchyni doma máte. Naučí vás to také nakupovat potraviny. Mě neuvidíte s velkým vozíkem v hypermarketu, abych dělal nákup na dva měsíce dopředu, to je nesmysl.

Ač je vaření mým koníčkem i díky zkušenostem s těmito pořady, jsem rád, že určité věci už skončily. V současné chvíli preferuji, když v TV vaří profesionálové. Koukat se na Zdeňka Pohlreicha nebo Emanuela Ridiho je nádhera a hlavně se dozvíte ty nejnovější kuchařské trendy současnosti. Když si ale chci trochu odpočinout a vlastně vidět, jak se vaří, když se povídá s přáteli a přitom je to velice dobrý a je to inteligentní, tak je to Halina Pawlowská. Ona se nepasuje na kuchařku, ona se pasuje na člověka, který rád jí a zkouší nové věci. Je to velice přirozená forma prezentování vaření a jídla. Nějaké nabídky na další pořady tu v minulosti byly. Jasnou představu, jak by to celé mělo vypadat, určitě mám. Už mě v něčem předběhl Láďa Hruška. Vaření by dle mě mělo být strašně krátké. Může se jednat i o složitější jídlo, ale nezatěžovat s ním 40 minut. Je otázkou, jakou by to mělo mít podobu, jak by to fungovalo a čím by to diváka zaujalo. Ničemu se nebráním, ale říkám: všechno má svůj čas.

Zepter bych určitě doporučil všem

Co se Vám vybaví, když se řekne zdravé vaření a zdravý životní styl?

Musím říct, že pro mě je to trošku potíž. Ne, že bych jedl každý den omáčky nebo jedl u MC Donald’s, to rozhodně ne! Můj nezdravý životní styl je jenom v nepravidelnosti.

Jaký je Váš názor na zdravou výživu? Zdraví hraje v životě každého člověka důležitou roli. Co konkrétně znamená zdraví a zdravý životní styl pro Vás?

Můj názor na zdravou výživu je samozřejmě kladný. Zdraví je pro mne to nejdůležitější. Ale jak jsem již zmiňoval, dodržovat zdravý životní styl pro mne, a to hlavně díky mé profesi, není vůbec jednoduché. Základem zdravého životního stylu je dle mého názoru jednoznačně také zdravé a pravidelné stravování. Hlavně ta pravidelnost mi dělá bohužel velké problémy. Nesnídám, většinou vstávám velmi brzy a v 6 ráno do sebe obvykle nic nedostanu. Oběd mám až ve dvě ve tři, nebo někdy ani to ne, protože už odjíždím na představení. Například dnes, mám druhé kafe, ráno jsem měl džus a nestačil jsem sníst ani banán a bude už 11. Potom poběžím na další schůzku a tam jestli si něco dám, nevím. Přijdu domů ve dvě a v podstatě se dá říct, že budu v sobě mít jeden banán a něco, což je špatně. Lidské tělo by se mělo ráno nastartovat pořádnou snídaní, v poledne alespoň salát s kuřecím  masem, odpoledne nějaké to ovoce…. Jím relativně zdravě, většinou žádná pizza, fast food nebo tučná jídla jako husa nebo kachna. To maximálně tak 2x za rok. Zkrátka jím zdravě, ale nepravidelně a to je můj asi největší problém.

Motto společnosti Zepter International zní: Jezte zdravě – žijte déle. Snažíte se i Vy osobně v každodenním životě nějak naplňovat toto heslo?

Ano. Pokud máte doma systém vaření Zepter, tak si myslím, že vás to určitě podvědomě i nutí vařit tak, jak by se mělo. Alespoň mě tedy určitě ano. Říkáte si, přeci nemám Zepter proto, abych tam dal kostku másla, nebo topil všechno v oleji, to sem si ho pak nemusel kupovat. A myslím, že v tom je i Zepter filozofie. A je dobře, že to takhle je. Já si opravdu nedokážu představit, že bych třeba začal dělat segedínský guláš a dal tam půl kostky sádla, aby opravdu byla vypečená ta cibule. To maso, ten bůček…, když vím, že se v Zepter nádobí dá segedínský guláš udělat absolutně špičkově s minimem nezdravých ingrediencí, i ta chuť je úplně někde jinde. Já se třeba přiznám, že mám segedínský guláš nesmírně rád. Já ho ale dělám z krůtího masa. Když jsem to říkal kolegyni z divadla Ivaně Anderlové, tak mi nechtěla věřit, že prý to nemůže být ono. Říkal jsem: Vyzkoušej a uvidíš. Přišla za týden a říká:  Martine, to ti bylo tak dobré, a hlavně, bylo to hotové za 20 minut! A já jí říkám: Vidíš.

S jakými výrobky máte spojenou značku Zepter?

V první řadě nádobí. Moje maminka si v roce 1991 koupila svou první pánev od Zepter a pánev stále slouží. Stačila by trochu přeleštit a byla by jako nová. Zepter znám, ale nejen díky nádobí, ale také díky sportu. Myslím, že hodně lidí překvapuje, že ho třeba vídají na hokeji, při jachtingu, Formuli 1, golfu  a na dalších sportovních akcích. Vím, že má společnost Zepter opravdu široký záběr – kosmetika, zdravotnictví, domácnost. A ono, když si to člověk tak vezme, tak filozofie od zdravého vaření až po zdravý životní styl a péči o sebe, je opravdu dobrá.
Osobně musím říct, že nemám rád narýsované a urputné věci. Jakože něco musí být takhle, tohle to nesmíš, takhle to ne…. To mne tak trochu svazuje a já nemám rád být svázán. Ale strašně rád přicházím na nové věci a s Zepter se na nové věci opravdu přijít dá. Pro mne v rámci vaření. A to mě zajímá.

O nádobí Zepter vím dlouhé roky a vím, jak jídlo z něj chutná. V mládí jsem ale neměl potřebu to příliš řešit, myslím, že k tomu člověk musí později sám dojít. Tak jako se vám v 18 letech nelíbí Bentley (luxusní automobil), protože vám vůbec nic neříká a myslíte si, že je jen pro „staré“. Ve 35 si řeknete: ještě pořád nejsem tak starý, abych jezdil v takovém autě. Pak když si do něj sednete, tak v podstatě zjistíte, že kdybyste si do něj sedli už v těch 18, tak vám v něm bude tak dobře, že už nebudete chtít jiné auto… V tom autě je vám skvěle, ale to už vám je těch 47 a víte, že jste ho měl zkusit hned. Tedy ne, že bych měl Bentley.. smích Já si myslím, že s Zepter se dá jezdit už od 18 a myslím si, že k Zepter musíte samozřejmě dojít. Tak to prostě je, tak, jak musíte dojít ke všem věcem v životě. Pakliže máte dáno, abyste k nim došli. Já jsem k němu také došel a jsem za to samozřejmě moc rád.

Doporučil byste výrobky Zepter i ostatním?

Samozřejmě. Zepter bych určitě doporučil všem.

Recept: Vepřová panenka podle Martina Zounara

Připraveno v nádobí Zepter.

Suroviny:
1 kg vepřové panenky
4 cibule
3 paličky česneku
4 rajčata
1 plechovka loupaných nasekaných rajčat
1 lžička cukru
1 lžička olivového oleje
1 lžička octa
1 lžička hořčice
300 g slaniny nebo prosciutto
Plísňový sýr dle chuti
Nakládaný pepř ve slaném  nálevu
Sůl 
Pepř
Čerstvá bazalka

Cibuli a česnek nakrájíme najemno a orestujeme v hlubší Zepter nádobě. Přidáme nadrobno nakrájená rajčata, plechovku loupaných rajčat, lžičku olivového oleje, a vše zamícháme. Přidáme lžičku cukru, octa, pepř, sůl a bazalku dle chuti. Salsu necháme zredukovat přibližně hodinu. Pro rychlejší přípravu můžeme použít tlakovou poklici Zepter Syncro-Clik, která nám vše podstatně urychlí.

Vedle si připravíme vepřovou panenku. Nařízneme ji tak, že z ní postupně uděláme takový šál. Budeme ji točit a řezat, až se nám celá otevře a budeme z ní mít velkou placku. Zlehka ji posolíme a opepříme, přidáme slaninu nebo prosciutto, plísňový sýr, trochu hořčice, nakládaného pepře a lístky bazalky dle chuti. Panenku zabalíme a opečeme jí na Zepter pánvi bez tuku ze všech stran. Přiklopíme poklicí a necháme 20 minut dojít. Potom panenku nakrájíme na plátky. Na talíř si připravíme salsu a na ní položíme plátky panenky. Podáváme s bílým chlebem. Dobrou chuť

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *